Velice smolný den měl pětatřicetiletý myslivec Jürgen Marwedel pocházející z Berlína. Hned brzy z rána se k němu donesla zpráva o krádeži několika metrů ohrady, kterou stavěl, tak se šel na místo podívat.

Najednou v zatáčce uviděl kamaráda na mopedu, jak mává rukama nad hlavou a něco křičí. Marwedel si pomyslel, že je jeho kolega zřejmě trochu přebral, než si všiml něčeho opravdu zvláštního. Na zadním kole prdícího stroje mu visel zakousnutý zajíc a ne a ne se pustit. Pohotový myslivec neváhal a zajíce několikrát kopnul. Naštvané zvíře se sice pustilo pneumatiky, ale využilo situace a zakouslo se Marwedelovi do nohy. Ten dlouho se zajícem zápasil. Pomohla mu až větev ze stromu, kterou zajíce několikrát praštil. Po útoku neváhal a ze strachu před infekcí si nohu počůral, neboť jak sám tvrdí “moč je nejlepší dezinfekce”.

ren